Nejdříve si zkusíme říct co to přivtělená duše je
Každá živá bytost na této planetě má své fyzické tělo, svůj fyzický obal a na té druhé straně na té straně spirituální máme každá bytost duši. Duši mají i rostliny, zvířata, ale i nerosty. Samozřejmě bychom o tom mohli dlouze polemizovat, jelikož třeba církev ta udává , že duši má jen člověk. A nemůže jí mít třeba váš pes. Já jsem zcela jiného názoru. věřím, že duši máme zde na Zemi úplně každý, jen je rozdíl mezi duší rostlin, zvířat a pak nás lidí. Věřím, že i kámen má svou duši. Je to v podstatě energetický spirituální obal, který není hmotný, není vidět, ale je to to co dělá nás námi a určuje i naší životní cestu, ale i povahu a jiné charakteristické rysy. Duše je naše vědomí. Je to něco, co nám říká Já jsem.
Pokud se jedná o duševně zdravého člověka, bytost, ... která zemřela jistou přirozenou smrtí, říkám tomu přírodní recyklace. Otázka nastává, co je přirozená smrt. Řekněme to asi takto, přirozená smrt je i ta, když se zemře na nějakou dlouhodobou vleklou nemoc, zdravotní selhání a stáří. Co není přirozená smrt? Z našeho fyzického pohledu zde na zemi pro nás není přirozené , když člověk zemře náhle aniž by splnil svůj jistý úkol, duchovní úkol.
Často to jsou havárie, nehody. Kdy příjde smrt velmi rychle, nárazově a bez varování. Z velké poloviny je možné, že i smrt náhlá například autohavárie byla v jistém našem plánu duše, ale z našeho fyzického pohledu nastává vždy problém a to hlavně, když nejsme vyrovnáni sami se sebou, nebo tu máme stále co k řešení, nechce se nám odejít, protože ... máme malé děti, nestihli jsme si zvýšit kariéru, nestihli jsme si koupit dům, nestihli jsme maturitu syna atd. Vlastně všechno na čem lpíme až nezdravě je jistým poutem. Něčím co nás zde připoutává. Nejvíce to však bývají peníze , hamižnost, vztek, někdy ale i láska, láska k druhému. Láska která nebyla opětována a nebo i rodičovská láska.Mít přivtělenou duši není pro nás zdravé a není to dobré ani pro samotnou přivtělenou duši. Ale nemusíme se bát. Přivtělená duše né vždy se chová zle a agresivně. Často do přivtělených duší spadají i duše našich rodových předků, či lidí - duší, které jsme kdysi znali. A to i v minulých životech. Často malé děti vnímají přivtělené duše a často to jsou pro ně jistí imaginární přátelé s kým si hrají, povídají. Může to být jakákoli duše osamělá, smutná, ale nechce škodit, chce jen s někým být.
Existují i parazitující přivtělené duše, ale ty už spíše spadají do řádu zlých duchů, a nebo démonů, ale jejich potřeba není cesta ke světlu, ale opravdu parazitují na vašem těle. Dokážou vám brát energii a z té žijí, nic vám nedají a jen berou.
Přivtělené duše můžou být i mezi dušemi vašich předků, kdy se snaží vám něco ještě ukázat a nebo sami chtějí ještě něco udělat, zkusit, skrze vaše fyzické tělo. Těch důvodů může být více a záleží na povaze samotné duše.
Jak probíhá odvádění přivtělených duší
Tyto duše si často neuvědomují ani, že jsou mrtví, že již nepatří do světa živých a nebo si uvědomují svůj stav, ale nejsou tak duchovně zdatní změnit svůj stav. Tyto duše jsou duchové a není pro ně lehké najít cestu ke světlu a tak ho hledají přes vás.
Na odvod duší je nejlepší se naučit vnitřnímu klidu, naučit se odpouštět, ale také i přijímat nové věci, nebát se života. Řekne se to snadno, ale hůře již dělá. Čím jsme fyzicky a psychicky slabí, tím na nás více můžou ostatní parazitovat a to nejen přivtělené duše, ale i lidi z našeho okolí.
Pokud byste někdo měl zájem mohu vám pomoci odvést přivtělenou duší zpět a nebo alespoň jí z vás sundat, tak aby jste vy mohli jít svou vlastní cestou. Moje praktika je jednoduchá, ale i dost účinná. S dušemi pracuji již dlouho a hodně mě toho naučilo.
Přivtělenou duši je dobré odpoutat ale nelze jí odpoutat tak, když vaše fyzické i psychické tělo bude stále na nízkých vibrací, proto jak jsme psala viz nahoře, je důležité nejprve si najít vlastní cestu, nějaký cíl najít sám sebe. Poté teprve lze odvést dušičku za světlem.
Musíme si uvědomit, že daná přivtělená duše byla kdysi také člověkem a má své potřeby a své sny. Je dobré k této entitě přistupovat citlivě. Existují způsoby i velmi rychlého odvodu duše, ale já tomu říkám necitelné chování - necitelné odvádění duše.
Já při své práci musím poznat nejen vás, tak ale se musím napojit i na danou entitu a s ní spolupracovat , najít si k ní cestu.
Žádné komentáře:
Okomentovat