Nenech si nikým ukrást svůj sen

Nikdy se nenechejte nikým a ničím odradit. Názor druhých je jedna věc, kritika dobrá či špatná je také nějakým názorem, ale rozhodně nikdy nedovolte nikomu a ničemu, aby Vás od vaší cesty, vašich snů a plánů odradil. Jestli máte nějaký sen, běžte si za ním. Musíte. Jako malá jsem asi neměla tak plně sen, jako spíše aktivní činnost, která mě denně naplňovala, kterou jsem žila a tvořila si vlastní svět. Lepší svět. Jako malá jsem velmi brzo začala číst a první větičky jse četla ještě ve školce před školní docházkou. Už v devíti jsem napsala svou vlastní knihu. "Vlastní kniha" byl můj sešit, kam jsem si psala různé povídky básničky a příběhy na pokračování. Byl to můj tajný deník. Ten sešit jsem všude brala a když mi bylo nejhůře, honem jsem vzala do rukou tužku a začala psát, stejně jako malíř bere do rukou štětec a maluje sponntáně na plátno tak já brala do rukou tužku a nechala se pohltit svým psaným světem. Neměla jsem kamarády, skoro žádné. Byla jsem jiný, zvláštní, a né moc oblíbená. Zažila jsem i velmi kruté a bezcitné chování jak od spolužáků tak od adoptivní rodiny v které jsem žila. Můj malý život bylo jedno velké zklamání. Bála jsem se všeho, všech a utíkala před světem právě do knih které jsem četla, tak do příběhů které jsem psala, .... 
Jediné co můj svět a svět mích spolužáků spojovalo byli právě mé příběhy. I ty kteří mě rádi neměli a těch byla většina milovali mé příběhy, mé psané sešity plné dobrodružství. Pořád jsem psala a oni chtěli, abych psala a pak jim vše vyprávěla. Doma jsem slyšela jak ze mně nikdy nic nebude, ať zanechám pořád toho škrábání a čmárání do sešitu, že musím žít pevně nohama na zemi a né pořád lítat někde v oblacích. Uvěřila jsem tomu, že jsem k ničemu a že mé psaní je k ničemu. Psala jsem sice celé dětství až do rané dospělosti, protože bez toho bych asi ani nedokázala vyrůst, ale věřila jsem, že to je k ničemu. Já sama jsem k ničemu, tak jak jsem to pochopila a slýchala. Věřila jsem tomu. Nechala jsem si ukrást svůj sen, nebo svojí zálibu, svůj potencionál. Ke všemu jsem měla od mala diagnostikovanou poruchu učení a byla jsem dyslektické i dysgrafické dítě, které s diktátů mělo samé pětky. Vlastně jsem si na Zš přišla jako největší hlupák pod sluncem a školu jsem nenáviděla. 

Dnes píšu aktivně blog a nestydím se za něj, pokud mám někde chybu, opravím si jí a když jí najde čtenář dříve, už mě to nemrzí, opravím jí tak tak. Píšu pro lidi a pro sebe. Dnes píšu aspoň watt knihy. Z nesmělé malé holky, co byla stále v koutě a na svět se dívala jako na nepřítele, je dnes a můžu opravdu pro sebe říct úspěšným člověkem, který pomáhá lidem, píše aktivně články, točí videa na youtube a denně se v něčem zdokonaluje. Čím to tedy je, když jste si nechali ukrást sen, nebo jste uvěřili, že nic nejste a přesto pak v dospělosti, v nějaké části svého života jste úspěšnější. Co se tedy tak moc změnilo, ke kýženému výsledku. 
Řekla bych Vám a určitě o tom tady psát budu je najít duchovního učitele, kterého jsem našla kdysi dávno já. Věřte mi, že ta chvíle příjde. Může to být kdokoliv, učitel, kamarád, spolupracovník, někdo koho prostě potkáte Vás naladí na jiný směr. Ukáže Vám, že vaše zážitky co jste prožily byly velmi zlé, kruté, ale byly a je čas jít dál. Slovně to zní velmi jednoduše, že ano? Důležité je se nechat vést, zkusit někomu uvěřit a všechno si dál zjistit, hledat pravdu jak se věci mají, důvěřovat. Mnoho lidí, mi v děkovných dopisech a referencí píší své poděkování a i to, že jsem pro ně jakýsi hlavní bod, ke změně. Moc za to děkuji, ale oni jsou ten bod. Kdyby nechtěli, nikdy by nešli dál a žili by ve své sebelítosti. Nevěřte nikomu, že to co děláte nemá smysl a i kdyby to byla třeba i pravda, tak přeci můžete začít dělat něco jiného, tomu podobné, co Vám třeba půjde lépe a bude Vás to naplňovat. Věřte, budujte, tvořte a vše se Vám zhmotní, ... naše myšlenky, nám tvoří život, To co v mozku vyšleme za myšlenku se před námi objeví jako v zrcadle Vaše tvář, když si třeba rádo jdete vyčistit zuby. Zákon přitažlivosti není těžký, ani lehký, Je tu.